Odevzdání a odměna

PŘIJÍMÁNÍ NÁLEZŮ

Archeologové a muzea NEJSOU OPRÁVNĚNI, aniž by podnikli následné legislativní kroky, PŘIJÍMAT nálezy od detektorářů, tj. „nabývat součásti archeologického dědictví, u nichž je podezření, že pocházejí z nekontrolovaných nálezů nebo nepovolených vykopávek“, tj. těch, které nesouvisejí s legálními archeologickým výzkumy (viz Maltská konvenceProfesní etický kodex pro muzea). Z toho vyplývá, že ti archeologové/muzejníci, kteří tyto nálezy bez patřičné procedury přijímají, činí tak neeticky resp. nezákonně a mohou se dopouštět i spolupachatelství přestupků či trestných činů.podmokly

Detektorář, který nález přinesl, totiž jeho neodborným vyzvednutím a neoznámením ihned po objevení, porušil zákon. Archeolog/muzejník jej proto musí poučit, že spáchal přestupek a může být sankcionován. O tomto poučení je třeba sepsat protokol, spolu s uvedením osobních údajů detektoráře, okolností nálezu, popisem nálezu a jeho dokumentací. Nález musí být ihned odevzdán. Na odevzdání nálezu se pohlíží jako na polehčující okolnost, detektorář nebude navrhnut k poskytnutí odměny, tedy neobdrží nálezné, ale naproti tomu nebude oznámen jeho přestupek úřadům případně nebude podáno trestní oznámení. Detektoráři může být nabídnuta možnost spolupráce na provádění řádných archeologických výzkumů. Pokud bude zjištěno, že detektorář pokračuje v nelegální činnosti, musí být podáno oznámení o spáchání přestupku či trestného činu úřadům.

Jestliže detektorář odmítne sdělit odpovídající informace nebo nález odevzdat, je nezbytné zavolat policii (případně provést tzv. občanské zadržení podle § 14 občanského zákoníku), mimo jiné proto, aby bylo vynuceno zjištění skutečného místa a celkového obsahu nálezu a případné prověření osoby detektoráře, zdali neprovádí nelegální činnost soustavně a nevytváří např. soukromou sbírku ze zatajených předmětů.
Pokud to nebude v dané situaci možné, musí být alespoň zaznamenána totožnost detektoráře a zjištěné okolnosti nálezu, a neprodleně podáno oznámení o spáchání přestupku či trestného činu úřadům.
Archeolog/muzejník by měl evidovat případy nelegálního užití detektorů kovů a zároveň informovat všechna ostatní archeologická pracoviště o nezákonných vykopávkách a osobě detektoráře  (viz Maltská konvence  a Profesní etický kodex pro muzea).

Obdobný postup platí i v případě, že detektorář po objevení archeologického nálezu jej nevyzvedl ze země a přivolal na místo nálezu archeology, neboť prováděl vyhledávání detektorem kovů (tj. druh archeologického výzkumu) bez patřičného oprávnění, tedy nelegálně. Doporučuje se zvážit provedení úkonů (v případě nespolupráce i za asistence policie) vedoucích k prověření, zdali si detektorář nepřisvojil a nezatajil část nálezu (typicky v případech mincovních depotů).

Při publikování a medializování zajištěného nálezu učiněného nelegálním způsobem je nezbytné zdůraznit nezákonnost počínání nálezce.

Odlišným jednáním archeologa/muzejníka se problematika nelegálního užívání detektorů kovů ocitá v bludném kruhu, neboť podněcuje detektoráře k další nezákonné činnosti.


ODMĚNA NÁLEZCI

Ustanovení § 23 odst. 4 zákona o státní památkové péči stanoví, že nálezce archeologického nálezu má právo na odměnu, kterou mu poskytne krajský úřad. Toto právo se však týká pouze tzv. NÁHODNÉHO archeologického nálezu, tedy takového, který – slovy § 23 odst. 2 zákona o státní památkové péči (dále jen „zákon“) – nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů (například při lesnických či zemědělských pracích, při provádění geologického průzkumu nebo činnostech v režimu stavebního zákona).

Průzkum detektorem kovů je metodou archeologického výzkumu. Činnost detektoráře, který se cíleně vypraví do terénu se záměrem hledat archeologické nálezy (bez ohledu na jejich druh), vybaveného pro účely jejich hledání detektorem kovů, lze považovat za provádění archeologického výzkumu. Takový archeologický výzkum je však prováděn v rozporu s § 21 a navazujícím § 35 zákona a je přestupkem podle § 39 zákona, neboť archeologické výzkumy nelze vykonávat bez patřičného oprávnění (povolení Ministerstva kultury). Takovému nálezci proto odměna a náhrada nutných nákladů podle zákona NENÁLEŽÍ (viz ZákonStanovisko Ministerstva kultury k poskytování odměny č.j. 9711/2007 ze dne 26. července 2007 a také důvodová zpráva k návrhu nového zákona o ochraně památkového fondu).

Více – příkladné sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje

Pokud by krajský úřad odměnu a náhradu nutných nákladů poskytl, fakticky by podporoval a financoval nelegální činnost detektorářů (prováděnou třeba i za účelem získávání nálezného vypláceného krajským úřadem). Takový postup by byl v rozporu s veřejným zájmem na ochraně archeologického dědictví a poskytnutí odměny by mohlo být posouzeno jako konání krajského úřadu v rozporu s účelem zákona o státní památkové péči – proti jeho smyslu.

Poznámka: V návrhu nového zákona o ochraně památkového fondu je § 92 přímo věnován náhodným nálezům, včetně odst. 7, který říká, že „vyhledávat archeologické nálezy lze pouze v rámci archeologického výzkumu“. Ten mohou provádět pouze oprávněné archeologické osoby s tzv. licencí.


TRESTY PRO ÚŘEDNÍKY

Trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákona se dopustí úřední osoba (mj. člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy), která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, překročí svou pravomoc nebo nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci. Taková osoba bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, opatří-li tímto činem sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobí-li takovým činem značnou škodu. Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, opatří-li tímto činem sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. Příprava k tomuto trestnému činu je také trestná.